PANAVISION

Společnost Panavision byla založena Robertem Gottschalkem a Johnem Richardem Moorem v roce 1953 se zaměřením na anamorfické doplňky objektivů projektorů¹. Prvním výrobkem byl Super Panatar, který se připevňoval mezi objektiv a projektor a dokázal plynule měnit poměr stran anamorfovaného obrazu z 1,33:1 na 2,66:1, tedy něco jako zoom objektivu. Super Panatar se prodával za nějakých 1000 $, ale brzy byl nahrazen o něco dokonalejším Ultra Panaterem, který se pohodlněji připevňoval před objektiv projektoru a fungoval jako klasická předsádka. Malou revoluci ve filmové produkci přinesl Micro Panatar, který byl předsádkou optické kopírky. Taková kopírka s Micro Panaterem uměla vyrábět filmové kopie v libovolném nižším formátu z anamorfovaného materiálu².

Logo společnosti Panavision má ve svém středu akademický formát obrazu 1,33:1, prostřední obdelníček je formát sférického obrazu 1,85:1 a okraj loga tvoří anamorfický poměr stran 2,39:1.

V druhé polovině 50. let se studio MGM shlédlo ve společnosti Panavision a rozhodlo se pro vytvoření systému MGM Camera 65³ ve spolupráci s Panavisionem. Později si Panavision kamery přisvojil a přejmenoval na Ultra Panavision 70.

To už však Panavision začal plně operovat na trhu s předsádkami pro filmové kamery. Velké úspěchy zaznamenaly předsádky Auto Panatar a Ultra Speed Panatar, které dosahovaly lepších parametrů než konkurenční CinemaScope⁴ a rychle se staly oblíbenými mezi mnoha velkými produkčními studii.

Zvětšené okénko filmu Ben Hur (Wyler, 1954), natočený procesem MGM Camera 65.

Oficiálně prvním v procesu Panavision natočeným snímkem byl A Hole in the Head (1958), avšak opravdu prvním byl film Torpedo Run (1958), kde však byl titulcích jako kinematografický proces uveden CinemaScope⁵.

V roce 1958 při zkouškách u FOXova filmu The Diary of Anne Frank (1958) soutěžily CinemaScope a Panavision, ale vítězně z něj vyšel samozřejmě CinemaScope⁶, ačkoliv byl viditelně horší než konkurent. Až v roce 1966 přední FOXovi režiséři začali používat předsádky Panavisionu.

Paramount, jediné velké studio, které nepoužívalo do 60. let žádný anamorfický proces, začalo do svých titulků psát „Photographed in Panavision“ v průběhu 60. let.

Zvětšené okénko filmu The Big Fisherman (Borzage, 1959), který byl natočen procesem Super Panavision 70.

Do roku 1970 byl standardem anamorfního Panavisionu poměr stran 2,35:1, od roku 1970 přešel na formát 2,39:1.

Dnes je Panavision jedním z nejznámějších a zároveň nejpoužívanějším výrobcem filmové optiky na světě. Zaměstnává něco okolo 1200 lidí s ročním obratem asi 233 miliónů $. Mezi známé produkty patří mj. filmové kamery Panaflex, digitální Genesis HD cameras, různé anamorfické i sférické objektivy a předsádky a filtry.

Názorná ukázka anamorfního záznamu obrazu: Dole je komprimovaný (anamorfovaný) obraz a nahoře je dekomprimovaný ("roztažený") výsledek při projekci.

______________________

¹ Pro promítání CinemaScope filmů.
² V 50. letech bylo obvyklé točit film simultánně v anamorfickém i sférickém procesu, protože zdaleka ne všechna kina byla vybavena projektory s příslušnými předsádkami. Tento dvojitý proces však tak enormně zvyšoval náklady na výrobu filmu.
³ Proces, který dosahoval úctyhodného poměru stran 2,76:1, spočíval v kombinaci anamorfického procesu a 65 mm filmu. Objektiv kamery APO Panatar byl doplněn o anamorfickou předsádku.
⁴ Objektivy FOXova CinemaScopu měly tendenci znatelně rozšiřovat obličeje herců při blízkých detailních záběrech. Proto museli režiséři a kameramani při natáčení zapomenout na určité blízké záběry. Panatary se svou vylepšenou konstrukcí tento problém nevykazovaly.
⁵ Zřejmě kvůli publiku, u kterého ještě nebyla značka Panavision v obecném povědomí.
⁶ Technologie CinemaScope byla v majetku společnosti FOX. Pokud ostatní studia natáčela v CS, měla práva odkoupena od FOXu.