Hlavní strana CinemaScope Panavision

SUPER 35

Proces Super 35 používá rovněž 35 mm film jako ostatní běžné procesy, avšak Super 35 využívá mnohem více prostoru z celkové plochy jednoho okénka filmu. Ve skutečnosti Super 35 využívá celou plochu okénka1 včetně místa na zvukovou stopu, prakticky od perforace k perforaci s minimálními mezerami mezi jednotlivými okénky2.

V roce 1980 Joe Dunton chtěl natočit na 35 mm film snímek Dance Craze, který ale chtěl také distribuovat na 70 mm filmu na plnou výškou okénka (full-frame). Pamatoval na proces Superscope, natočil film na plnou clonu vycentrováním sférického objektivu s novou matnicí hledáčku a tak byl schopen zarámovat důležitou část obrazu pro poměr stran 2,21:1.

Studio Warner Brothers chtělo natočit snímek Greystoke: The Legend of Tarzan, Lord of Apes (1983) na 35 mm film a distribuovat na full-frame 2,21:1 70 mm kopiích, ale kameraman John Alcott neměl v příliš v oblibě anamorfické objektivy. Měl za to, že pomalé anamorfické objektivy by byly nepraktické ve složitých světelných podmínkách, kterým by musely čelit v Africké poušti. Alcott nakonec provedl testy s vycentrovanými objektivy s rozhodnutím je na natáčení použít a tuto techniku pojmenoval jako System 35.

Brzy se však tento proces rozšířil pod názvem Super 35. V zápětí se o tento formát začali zajímat i filmoví producenti, kteří tak mohli používat původní 35 mm negativ k vytvoření anamorfovaných 35 mm kopií bez potřeby jej natáčet anamorfickým objektivem, dále na full-frame 70 mm kopie a stejně tak pro video, které už ale nemuselo projít složitým procesem Pan&Scan3.

Univerzální systém Super 35 a odvozený formát Super 164 již od svých počátků zaznamenaly nemalý zájem filmařů a dnes jsou velmi široce využívány a to hlavně díky svým nesporným výhodám oproti anamorfickým procesům; sférický objektiv byl lehčí, světelnější a vykazoval větší hloubku ostrosti přičemž se ušetřilo mnoho peněz za nákladnou postprodukci.

Super 35 ale není v několika ohledech příliš dokonalý proces, hlavní rozdíl mezi anamorfickým a Super 35 procesem totiž spočívá v tom, že anamorfické procesy používají větší plochu negativu pro svůj obraz s detailnější kresbou a nízkou úrovní zrna. Avšak problém se zrnem byl u Super 35 vyřešen použitím lepších filmů s nízkou zrnitostí v kombinaci s digitálním intermediánem, který dokázal odvrátit zvýraznění zrna v optické kopírce.

Stále však Super 35 poskytuje méně obrazových informací než anamorfické procesy, což je důležité zejména při natáčení v exteriéru5 .

Výhody:

Anamorfický širokoúhlý proces
Super 35

Nevýhody:

Anamorfický širokoúhlý proces
Super 35

______________________

1 Původní formát obrazu 35 mm němého filmu dosahoval poměru stran 1,37:1 s plně využitelnou-využívanou plochou okénka cca 4,68 cm2, s nástupem zvukového filmu v roce 1927 se však muselo v šířce uvolnit místo pro zvukovou stopu a formát dosahoval téměř čtvercového poměru 1,16:1 s využívanou plochou cca 3,8 cm2. Na konci 20. let se však stal standardem opět formát 1,37:1 s tím, že se musela využívaná plocha zmenšit na 3,56 cm2.
2 Na této poměrně velké ploše se může uplatnit širokoúhlý formát 2,35:1 snímaný sférickým objektivem (který je pak v optické kopírce anamorfován na standardní kopie se zvukovou stopou) nebo ve formátu 2,21 pro full-frame 70 mm kopie (který je v optické kopírce zvětšen) a stejně tak pro formát TV (která si své parametry zachovává).
3 Velká výhoda systému Super 35 spočívala v hledáčku, který obsahoval pohyblivou matnici pro širokoúhlý formát (buď 2,35:1 pro anamorfované kopie nebo 2,21:1 pro 70 mm zvětšované kopie nebo 1,85:1 pro sféricky kopírované kopie) a televizní formát 1,33:1, takže kameraman mohl nezávisle rámovat akci pro oba formáty současně.
4 Super 16 se stal velmi oblíbeným mezi nezávislými filmaři, zejména pro svou cenu a lepší obrazovou kvalitu v porovnání se standardnímu 16 mm filmu.
5 Problémem anamorfických objektivů je to, že zachytí více detailů na malém zrně, ale pokud natáčíte v noci a mizanscéna je rozprostřena mimo zaostření , nemáte k dispozici dostatečnou hloubku ostrosti a to jsou potom všechny výhody ananamorfického procesu k ničemu. Ale pro natáčení v exteriéru za dobrého světla je anamorfický proces nedostižitelný.